Někdo se mě kdysi zeptal, proč si myslím, že lidé tam jsou jiní než u nás. Snažil se mi namítat, že lidé jsou všude stejní. Asi do určité míry měl pravdu, ale lidé tam jsou přece jen v něčem zvláštní. To, co je činí takovými, jakými jsou, je jejich klid, jejich pohoda. Oni nikam nespěchají, neumějí spěchat. Nic jim neuteče. Ve srovnání s australskými sousedy je můžeme považovat za národ méně uspěchaný.

Neměl opomenout, že nedaleko Aucklandu leží malá vesnička Puhoi. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby to nebyli právě čeští emigranti, kteří tuto osadu založili. Dodnes je zde i malé české muzeum a restaurace, kde si můžete objednat pravý český guláš.

Auckland je největší město na Novém Zélandu. Pyšní se vysokou věží, větší než Eiffelovka v Paříži. Z jejího vrcholu se nabízí krásný pohled na celé město a přístav. Prohlídku města je možné začít na Queenstreet, která je centrem města. Na jejím dolním konci se nachází přístav, poskytující různé plavby na přilehlé ostrůvky, výlety za pozorováním velryb nebo krátkou plavbu do přilehlé aucklandské čtvrti Devenport. V Devenportu si pak není možné nechat ujít návštěvu těch nejlepších kaváren a restaurací ve viktoriánském stylu z 19 století. Záhy je možné pocítit romantické kouzlo novozélandského vína, které lze doplnit třeba jen lehkým krevetovým salátem. Auckland je také přezdíván městem plachetnic. Každý rok zde začínají prestižní jachtařské závody American Cup, na které jsou Novozélanďané opravdu velmi hrdí. V roce 2000 Zéland porazil Američany a sláva je zde znát dosud. Z Aucklandu 250 km na sever leží oblast nazývaná Bay of Islands. Zde je možné zakotvit v malém malebném městečku Paihia. Toto městečko ožívá jen na půl roku díky turistické sezóně, je to ideální výchozí bod pro další cesty. Paihia poskytuje veškeré druhy vodních zážitků, pronájem vodních skútrů a kajaků i plavby na stylových jachtách na malé nádherné ostrůvky v této zátoce. Dá se zde dobře strávit jak jedna noc, tak i celý měsíc, je to jen na Vás, ale nudit se opravdu nebudete. Nezapomenutelným zážitkem může být seskok z padáku volným pádem z výšky 3 600 metrů. Je to nepopsatelný pocit, cítíte vzrušení z letu a pod sebou vidíte malinké ostrůvky z ptačí perspektivy, co víc dodat. Snad jen to, že skáčete s instruktorem tzv. tandem seskoky, kdy určitou dobu letíte bez otevření padáku, tzv. volným pádem, a pak jen lehce dosednete na zem. Nedaleko Paihii leží Waitangi. Je to místo, kde se 5. února 1840 původní obyvatelé Maoři dohodli s Angličany o zrovnoprávnění tak, že Maoři uznali anglickou královnou výměnou za stejná práva, která patřila Angličanům, tedy i práva na vlastní půdu. Dnes je tento den státním svátkem. Zde v muzeu pod širým nebem můžeme zhlédnout maorskou kulturu a k vidění jsou i dvacetimetrové maorské kánoe. Pokračujeme-li severněji, narazíme na 90mílovou pláž a pak dále až na samý nejsevernější cíp Zélandu, na Cape Reinga. Možná si toužíte zahrát golf, a tak si nenecháte ujít pláž s golfovým hřištěm na Matauri Bay. Toto golfové hřiště je sice spíše pro zámožnější hráče, ale zážitek, který vytváří zdejší krajina, je spolu s hrou jedinečná. Golfové hřiště je situováno na útesech s výhledem na písčité pláže. Trénovat sem jezdí i mistři golfu. Pokud máte rádi velké vlny a surfování, zkuste třeba navštívit Taurangu, které vévodí hora Manganui. Již samotný výhled z této přes 200 metrů vysoké hory na surfařskou pláž je fascinující. Tato pláž je opravdovým rájem pro surfaře, ale není jediná. Na Zélandu takovýchto pláží najdete mnohem více.

Další zastávkou na Zélandu, a to již cestujeme asi 200 km jižně od Aucklandu, je termální oblast Rotorua. Tryskající gejzíry, z bahna bublající voda, pára a vzduch prosáklý plyny, které se uvolňují, jak voda vyvěrá na povrch, to vše může připomínat peklo, ale názor zcela jistě změníte, až navštívíte bahenní koupele nebo třeba celé dopoledne strávíte relaxováním v těchto termálních lázních. Pokračujeme-li jižně od Rotoruy, dostaneme se do města, které nese stejný název jako největší jezero Zélandu: Taupo. Již samotné číslo 606 čtverečních kilometrů stačí k představě o tom, jak je jezero velké. Trempové zde určitě najdou zalíbení v několikadenních túrách kolem jezera. Jiným se naskýtá možnost rybaření, a to buď přímo ze břehu na vlastní pěst, nebo z rybářské lodi za odborné asistence, ale kde máte jistotu, že něco chytnete… V dáli za jezerem se rýsují siluety hor neboli národní park Tongario. Tomuto parku dominují tři vulkanické hory, jedna z nich, Mt. Ruapehu, vysoká 2 800 metrů, se naposledy ozvala v září 1995, kdy začala chrlit kameny a popel, což byla naštěstí jen hezká podívaná a nikomu se nic nestalo. Mimo jiné je zde největší lyžařské středisko na Zélandu s více než 30 upravenými sjezdovkami a 23 vleky. V létě se nabízí odvážným a zkušeným trempům třeba i šestidenní výlet kolem hor. Za podívanou pak stojí i pohled na kráterové jezero, jež září zelenomodrou barvou které můžete spatřit přímo z lanovky nebo se k němu vydat několikakilometrovou stezkou. Asi 200 km odsud se na východním pobřeží rozprostírá město Napier. Město roku 1931 postihlo zemětřesení, které srovnalo se zemí téměř vše. Záhy začalo vznikat nové město ve stylu Art Deco, které je dnes světovým unikátem. Každý rok se zde koná festival Art Deco, jenž Vás vtáhne do doby 40. let. Tomu odpovídá atmosféra města, kde potkáváte lidi oblečené ve stylu doby, ale nejen to. Kdo může, opráší a vyleští svého veterána a jede na přehlídku. Asi 300 km jižně od Napieru, přímo na konci Severního ostrova, se nachází hlavní město Wellington. Je to vlastně křižovatka mezi Severním a Jižním ostrovem, a tudíž se tomuto městu téměř žádný cestovatel nevyhne. Je to město s nočním životem, kavárny, restaurace a diskotéky zavírají téměř až s rozedněním. Všem fanouškům sportu doporučuji navštívit stadión ragby, kde často hostuje národní tým All Blacks. Wellington oplývá muzei a různými kulturními výstavami. Určitě ale nezapomeňte na jedno, a to na Národní muzeum Te Papa. Budova muzea je jen několik let stará a obsahuje celou historii Nového Zélandu, ale i moderní pojetí společnosti. Když nebudete pospíchat, dá se zde strávit celý den, a navíc vstup jako do mnohých jiných galérií a muzeí je zdarma. Z Wellingtonu vede cesta do přístavu na trajekt na druhý ostrov.

Tříhodinová cesta trajektem z Wellingtonu do Pictonu na Jižní ostrov je sama osobě zážitkem, jejž doprovází krajina nádherných fjordů. Již z dálky uvidíte přístav v Pictonu, pětitisícové městečko, nesrovnatelný kontrast k Wellingtonu. I když je Picton malým přístavním městečkem s velmi klidným životem, jemuž dodávají rytmus jen turisté, nabízí množství aktivit. Od různých treků, které opisují zdejší fjordy (jmenovitě se jedná o 67 km dlouhý Queen Charlotte trek) přes možnosti paraglidingu až po rybaření. Dalšími městy, jež následují, je Blenheim a Nelson. Nalézáte se ve vinařské oblasti, kde se pěstuje jedno z nejlepších vín na Zélandu, a to díky teplému klimatu na nejslunečnějším místě v zemi. Ochutnávky vína ve zdejších sklípcích ocení především znalci. V Nelsonu pak můžete odpočívat na písčitých plážích nebo třeba máte-li rádi trempování, můžete se vypravit do národního parku Abel Tasman. Trasa o délce 51 km, která zabere tři až čtyři dny, vede kolem pobřeží a zátok s nádherně jasně modrou vodou, částečně pak bušemi. Zaujímá mezi cestovateli díky snadnému terénu první příčku v oblíbenosti. Další putování vede do Kaikory, menšího pobřežního městečka na cestě do Christchurchu. Snad je to nejlepší místo na pozorování delfínů a velryb nebo také dobré místo na denní zastávku, nežli se ocitneme v Christchurchu. Velice krásný zážitek si můžete odnést, pokud si zaplavete společně s delfíny. Nasednete na loď, kapitán se pokusí objevit, kde se delfíni právě nacházejí, a jakmile jsou spatřeni, jednoduše dostanete neopren spolu s další výbavou a už plavete vedle delfínů. Christchurchu s 300 tisíci obyvateli dominuje anglikánská katedrála ve středu města, i proto se říká, že zde pocítíte Anglii na každém kroku. I když má Christchurch mnoho starých gotických budov, je to především moderní město se vším všudy. Za návštěvu stojí botanická zahrada v blízkosti řeky Avon a samozřejmě Cathedral Square. Na západním pobřeží Jižního ostrova se nachází dva nejznámější ledovce na Zélandu, Fox Glacier a Franz Josef. Nikde na světě nenajdete ledovce v této úrovni a tak blízko u moře. Tyto ledovce se posunují desetkrát rychleji než třeba ve švýcarských Alpách, asi o metr za den. Ledovce můžete zdolat ve skupině s instruktory, náročnější třeba v helikoptéře. Nedaleko ledovců se nachází národní park Mt. Cook se stejnojmennou horou, nejvyšší na Zélandu, se 3 755 metry. Zdejší horské pochody se doporučují jen těm nejzkušenějším. Přesto hodně lidí neodolá zdejší čarokrásné krajině a bilance několika mrtvých každým rokem je smutnou daní zdejší přírodě. Přesuneme-li se ještě dále až do komerčního, nejrychleji expandujícího města Zélandu, do Queenstownu, ocitáme se uprostřed lyžařského ráje. V zimě městečko ožívá a jen stěží budete hledat volný hotel nebo ubytovnu. Městečko je přeplněné turisty z celého světa, kteří si přišli zalyžovat třeba jen na pár dní nebo zde strávit několik měsíců anebo jen vychutnávat zdejší atmosféru horské oblasti. Výhled z lanovky na městečko, kterému dominuje pohoří a jezero Wakatipu, je úžasný. Asi 100 km od Queenstownu se tyčí dvoutisícová Wannaka, jež nabízí všechny druhy adrenalinových sportů, ale i nádherné výstupy na vrcholky hor ve zdejším národním parku Mt. Asprin. Poslední zastávkou je to nejhezčí z přírodních krás, co můžete na Zélandu zhlédnout. Tím je bezesporu Milford Sound ve Fjordlendském národním parku. Dech beroucí přírodu si můžete vychutnat plavbou v Milfordském zálivu. Jako nejkrásnější trek na světě je mnohými popisován čtyřdenní Milford Trak a mnozí Novozélanďané přemýšlejí o tom, že ho jednou zdolají. Pokud se na jeho zdolání chystáte, musíte si dopředu rezervovat chatky na nocleh, které mají jen určitou kapacitu. Tento trek je rovněž regulován, a tudíž potřebujete i povolení. Když se počasí vydaří, lze zde spatřit nedotčenou panenskou přírodu Nového Zélandu v plné její nádheře, jakou budete těžko jinde hledat.

Samozřejmě Zéland nabízí mnohem víc, než se dá popsat na těchto řádkách, ale to už bych asi prozrazoval až příliš mnoho.

Napsal a vyfotografoval Martin Slíva
Převzato Koktejl