Zvu Vás tedy zase já na putování za zajímavostmi Koreje a povím Vám, jaký je to národ. Jsou to lidé tvrdě pracující, nezlomní, ale i vtipní, citliví a vděční i za málo. A co víc, jsou hrdí na svoji vytrvalost tváří v tvář nepřízni osudu, čehož je svědectvím sama historie vztahů s jejich sousedy. Hlavní prioritou pro každého Korejce je rodina. Jejich výchova, jež má své kořeny v konfuciánském étosu, je učí velké zdvořilosti a respektu vůči rodičům a starším. V Koreji se rovněž klade velký důraz na vzdělání, znalost konfucianismu a národní historie. Když nemáte dostatečné vzdělání, jste korejskou společností víceméně opomíjeni. A jakmile se blížíte ke třicítce, aniž byste do té doby zastávali nějaké postavení či lepší funkci, už jen stěží uspějete. Není divu, že mnoho mladých Korejců končí ve velkých depresích a stresu. Korea je velmi zalidněná země s více než 46 milióny obyvatel, hustotou zalidnění trumfne i samotné Japonsko. Téměř většina společnosti, převážně starší generace, stále cítí určitou averzi vůči Japoncům. Ta se však v mladé generaci pomalu ztrácí, i když v hloubi jejich cítění je stále přítomná. Ale pojďme teď na samý začátek téměř každého turisty.

Přiletíte na obrovské mezinárodní letiště v Incheonu, které leží nějakých 60 kilometrů od Soulu. Letiště postavené k příležitosti Mistrovství světa ve fotbale je dnes největším letištěm v Asii vůbec. Pak projdete imigrační kontrolou, kde se Vás jen málokdo na něco zeptá. Dostanete razítko do pasu, kde stojí, že máte tři měsíce na to, abyste si Koreu pořádně užily. Ale je vůbec někdo, kdo by tam chtěl zůstávat tak dlouho… Korea zůstává zemí, kam zavítá jen málokterý turista, což na druhou stranu jen přispívá ke zvědavosti a touze prozkoumat tuto zemi. Po příletu brzy zjistíte, že dalším oříškem může být komunikace. Jakmile opustíte letiště, metro a různé dálnice, obklopí Vás korejské znaky, které Vám asi jen stěží něco řeknou. Možná se sami sebe začnete ptát, co že tam vlastně děláte. Proč jsou všechny ukazatele stejné a proč nikdo nemluví anglicky? Ale nenechte se odradit, protože i tak má Korea svá tajemství. A abych nepřeháněl, základy angličtiny zde dnes mluví alespoň většina mladší generace. Nejvíce cizinců pracujících dnes v Koreji jsou právě zahraniční lektoři angličtiny. Napadlo Vás vyučovat cizí jazyk v Koreji? Šanci máte, ale bohužel téměř všechny školy preferují rodilé mluvčí. Pokud budete cestovat po Koreji sami, brzy se Vás zmocní pocit osamělosti. Tisíce Korejců a Vy jediný bílý človíček. Marně se budete snažit hledat někoho, kdo by Vám byl alespoň vzhledem podobný.

Po únavném dni plném cestování, čekání v kolonách aut, kdy jen cesta z centra na předměstí Soulu zabere asi tři hodiny, se cítím opravdu unavený. A smog, nemůžu si na něj zvyknout. Po chvilce si dávám pod hlavu měkký polštář a usínám v autě. Ale to už mě můj korejský přítel budí a říká, dneska musíš být fit, je tu přece večeře, barbecue vepřové na kosti a rýže. Probudím se do krásného dne, ale je mi mizerně. Pak si záhy vzpomenete na So-Ju, což je korejská tradiční pálenka s obsahem alkoholu kolem 30 %, původně pochází z Číny. Je chuťově velmi odlišná od čehokoliv a nejvíce se podobá čistému alkoholu. Například whisky se vyrábí z ječmene, brandy z hroznového vína, So-Ju se vyrábí ze všeho možného. Je to velmi oblíbený nápoj díky velké tradici a rovněž ceně. Je o polovinu levnější než zdejší pivo, takže po práci ne na pivo, ale na So-Ju. Nejlépe si So-Ju vychutnáte s tradičním korejským jídlem, jako je barbecue hovězí a kimchi. Co to je kimchi? To je příloha, jež se vždy servíruje s rýží spolu s nějakým dalším hlavním pokrmem. Jedná se o nespočet malých talířků se zeleninou, jako je kapusta, ředkev, okurka naložená v nálevu dochucená třeba cibulí, pórkem, česnekem, zázvorem. To vše je pak ještě posypáno ostrým kořením, nejčastěji paprikou. Hodně lidí si kimchi zamiluje, a když se vrátí domů, začne jim chybět, tak jako mně. Z malé párty, kterou jsme včera měli, jsem se přece jen něčemu naučil. Teď už vím, že když jste k někomu pozváni na večeři, musíte počítat s tím, že u jídla budete sedět na zemi u malého stolku. Taky je neslušné neodjíst jídlo, hlavně rýži. To se považuje za velkou urážku. Kamkoli přijdete, budete se muset vyzout z bot před prahem, než vstoupíte. Nezapomínejte, že jste v zemi, kde má buddhismus svou tradici.

Nikdy by mne nenapadlo, že se jednou ocitnu v Soulu. Ale už se stalo a jsem zde, přistávám. Trochu mě zaráží, že v letadle jsou z dvou set lidí až na tři výjimky pouze cestující z Asie. V letištní hale mířím přímo k informacím pro turisty. Velmi uctivý muž vyslechne moje přání a začne mi nabízet různé varianty ubytování. Od cenově nejlevnějšího motelu za 35 dolarů výše. Jeho obchodní talent je zcela odlišný od českého přístupu. Volí taktiku zdvořilého a zdlouhavého vysvětlování, co která nabídka ubytování zahrnuje. Zachází až do takových detailů, které pro mne jako turistu jsou naprosto bezvýznamné, například že v pokoji za 45 dolarů je navíc k dispozici videopřehrávač a kabelová televize s 60 kanály. Ale zapomněl dodat, že v korejštině. Jako Čech volím nejlevnější variantu. Nakonec podotkne: „Myslím, že jste si vybral nejlépe, jak jste mohl, a určitě budete spokojený.“ Pak mi nabízí i odvoz přímo do motelu, což velmi rád přijímám. Musím dodat, že je to jeden z velmi mála lidí, jež jsem jako běžný turista potkal, který mluví alespoň trochu anglicky. Většina obyvatel Soulu zcela ignoruje anglický jazyk a vede s Vámi třeba i dlouhou konverzaci v korejštině. Vy něco anglicky řeknete a oni se s Vámi baví dál v korejštině. Nenaznačí Vám, že Vám vůbec nerozumí, a stále pohotově odpovídají na cokoliv, ale anglické slovíčko neřeknou. Když už nějaké to anglické slovíčko uslyšíte, zní to tak legračně, že nevíte a pochybujete, je-li to korejština nebo nějaká zvláštní místní angličtina.

Motel se nachází na předměstí Soulu. Je sice malý, ale mně určitě postačí. Vcházím do pokoje s malou předsíňkou. Jsem v zemi, kde náboženská velí zanechat obuv právě v této předsíňce a do pokoje vstoupit zutý. Sám bych si to neuvědomil, ale jsem na to velmi zdvořilým způsobem upozorněn. Klíče od pokoje nedostávám a spokojuji se s vysvětlením, že je zde naprosto bezpečno.

Opouštím motel s plánkem metra, kde mám vyznačenou stanici, u které se motel nachází. Jedině podle metra se dokážu v Soulu orientovat. Ptáte se proč? Protože jen metro má označeny názvy stanic v angličtině. Způsob, jak najít motel, kde bydlím, jsem vymyslel následovně: modrá barva označuje jednu z desítky tras zdejšího metra. Stanice metra Ujangsan, to je snadné. A pak mám v paměti, že se dám nahoru mírně do kopce, na třetí odbočce doprava a pak ještě dlouhou ulicí rovně projít tržištěm, zahnout doleva, pokračovat asi tak dalších pět minut rovně a pak podchodem projít do budovy označené červeně blikajícím symbolem, který v korejštině znamená něco jako: pozor, toto je hotel s vlastní koupelnou. Dalším, i když nákladnějším způsobem, jak se dostat na potřebné místo, jsou taxíky. Ale pozor, v Koreji jsou dva druhy. Jsou zde obyčejné taxíky a pak luxusní, přezdívané „deluxe“. Ty luxusní se liší od normálních nejen svým nápisem, dvojnásobnou cenou, ale i tím, že řidič mluví trochu anglicky.

Soul je zvláštní město a upřímně řečeno zrovna moc věcí, které by sem turisty lákaly, nemůže nabídnout. Nelze ale přehlédnout, že jsou v tomto moderním městě četné parky, různá historická místa a mnoho budov v areálu královského sídla. Snad američtí veteráni navštíví zdejší válečné muzeum, které jim připomíná jejich minulost. Snad Soul navštěvují partneři zahraničních společností, které zde podnikají. Ale doporučuji, pokud do Koreje pojedete, ze Soulu vyjet a podívat se také mimo hlavní město. Korea totiž nabízí mnohem víc než jen rušné moderní velkoměsto Soul.

Soul představuje nespočet lidí cestujících sem a tam. Korejci jsou nesmírně zdvořilí a uctiví. Miniaturním mobilním telefonům propadli ještě víc než Češi. Téměř všichni nosí saka vzbuzující dojem elegance. V Soulu je běžné, že jedete metrem a že si vedle Vás stoupne obchodník v sáčku, ukloní se a začne prezentovat nějaký výrobek. Rozdá cestujícím své zboží, zatímco stále mluví, a kdo chce, si výrobek může koupit, ostatní ho vrátí. Obchodník všem poděkuje a jde do vedlejšího vagónu. Za jednu jízdu můžete potkat takovýchto obchodníků několik.

Stánky s občerstvením jsou v Soulu téměř na každém rohu, nabízející místní speciality. Jednou z nich jsou nudle se zeleninou s plody moře, vše osmahnuté na másle. Výtečné jsou i čínské nudle anebo různé placky s fazolemi a vepřovým masem. U vstupní brány jednoho národního parku je možné těchto stánků napočítat stovky.

Ke korejské kuchyni patří kimchi. Je to nakládaná nakrájená zelenina s různými přísadami jako čili, česnek a zázvor. Je to vlastně příloha, která se podává téměř ke všemu, i ke snídani. Jídlo má pak syrovou, hodně ostrou chuť. Další specialitou, na celém světě dobře známou, je korejský kimbap nebo korejské hovězí a vepřové barbecue. Právě pro specifickou kořeněnou chuť je korejský kimbap mnohem chutnější než japonský. Náplň kimbapu tvoří většinou rýže, šunka, vajíčka, sýr, tuňák a podobně.

V Koreji se setkáme se čtyřmi náboženstvími. Prvním je buddhismus, ke kterému se hlásí asi čtvrtina obyvatel, ke křesťanství se hlásí rovněž čtvrtina Korejců, dále je zastoupen šamanismus, jenž se ale dá těžko počítat mezi náboženství. Šamanisté nemají kostely, žádné psané texty, ale konají různé obřady a rituály za doprovodu tance. Konfucianismus je náboženským směrem, který ale víc představuje etiku než náboženství. Odtud také pochází úcta ke staršímu člověku, která je v korejské společnosti velmi dodržována. Korea je označována za tímto duchovním směrem celosvětově nejvíce ovlivněný národ. Možná i proto se v Koreji dává všem výrazně najevo společenské zařazení. Žijete-li v Soulu, máte plus, máte-li dobré vzdělání, máte plus, jste-li bohatý, máte plus atd. Jste-li turista z bohaté země, pak vzbuzujete větší respekt, než když pocházíte ze země chudší. Budu-li mít například lepší zaměstnání v porovnání s někým, kdo zastává horší funkci, budu mu v tomto společenském žebříčku nadřazen. Postavení ve společnosti zde znamená mnohem víc než jen prestiž.

V Soulu doporučuji navštívit Národní lidové muzeum s desetitisíci vystavenými exponáty z korejského folklóru. Těm, kteří se zajímají o válečnou historii, je možné doporučit Muzeum válečných památek, které vystavuje exponáty od doby třetího království až po korejskou válku. Je zde i výstava o vietnamské válce, kdy Korea bojovala po boku USA. Musím říci, že je to jedno z nejlepších muzeí v Koreji. Navštívil jsem i několik parků, které jsou velmi krásně upraveny v korejském stylu. Můžete třeba sednout na metro a za hodinu jste mimo Soul v některém přilehlém národním parku. Doporučuji zajít i do některého buddhistického chrámu, třeba toho největšího v Soulu, který se jmenuje Chogyesa.

Pokud budete cestovat do Koreje, už nepoletíte na staré letiště Kimpo, ale na nové Incheon, ležící 80 km od Soulu. Letiště Incheon, které bylo v nedávné době otevřeno, je rozlohou i počtem odbavených cestujících největším letištěm v celé Asii.

Na závěr bych se chtěl zeptat, zda jsem Vás zlákal k návštěvě Soulu. Ani bych se nedivil, kdyby ne. Ale takový je Soul, tygr Asie, město jiného stylu.