Historie

Kousek od Auklandu severně od Waiwaery leží Puhoi, město osídlené 83 imigranty z Čech. To se psal rok 1863. Zde můžete ochutnat vynikající místní sýry a navštívit české muzeum, klikni zde.

Nový Zéland byl osídlen lidmi z různých končin. Jednalo se o Anglii, Polynésii, Irsko, Skotsko, Holandsko, Čínu, Indii, Německo, Dalmácii a Česko.

Příběh o Puhoki začal kapitán Martin Krippner. Narodil se v Čechách a oženil se s Angličanku Emily Longdill. Jeho bratr emigroval na Zéland roku 1859. Později napsal dopis bratrancovi a sestřenici a nabádal je, aby se přistěhovali za ním na Nový Zéland. Tyto dopisy povzbudily Krippnera, aby vzal ženu a aby společně odcestovali. Hlavně bylo pro ně lákové, že se jednalo o velkou zemi s málo lidmi a pěkným klimatem. Po příjezdu na Zéland do Orewy zjistili, že je velmi těžké začínat v jiné zemi od nuly. Museli tvrdě pracovat, ale ani tak nezbohatli. Objevili ale nádhernou svobodnou zemi. Krippners pak poslal dalším lidem dopisy a slíbil jim 40 akrů půdy v této nádherné zemi. V té době se v Čechách nežilo špatně, ale nebylo dostatek pracovních příležitostí. Zejména v zimě vládl hlad. Následně se 83 lidí z Čech rozhodlo, že odcestuje na NZ, kde budou moci vlastnit půdu a vydělat si peníze na lepší život. Tito Češi odcestovali do Prahy a pak do Hamburku, kde roku 1863 nasedli na loď War Spirit. Plavba trvala 106 dní. Loď se vylodila v Auklandu, odkud byli posláni na Puhoi River. Zde založili první českou osadu na NZ. Nejdříve zde začali budovat přístupové cesty buší, aby doprava byla snadnější. Usedlíci se pak začali věnovat kácení stromů a výrobě příček pro železnice. Do Auklandu to měli na celý den cesty, když chtěli prodávat své výrobky. Zpočátku rovněž bylo pro nové usedlíky těžké začít využívat buš, ale časem si přivykli. Někdy měli rovněž problémy s nedostatkem jídla. Jedli ostružiny, divoká prasata, úhoře, ryby, ptáky a med divokých včel. Občas dostávali od Maurů zeleninu a sladké brambory – kumaru. Takové byly začátky prvních přistěhovalců.

Kontakt a informace o českém spolku na NZ

Víte, že ve Wellingtonu je spolek českých emigrantů? Sice jich na NZ není moc, odhaduje se něco kolem tisícovky, ale přesto pro ty, kteří by ho chtěli navštívit, uvádíme kontakt. Klub funguje už od roku 1978 a najdete jej na www.csclubnz.org

www.puhoihistoricalsociety.org.nz

Vulkanickou činností se tato země odtrhla od velkého prakontinentu Gondwana a dostala se až do dnešních míst. Jako první tuto zemi zřejmě osídlili během 9. století Maorové. Připluli sem ve velkých kánoích ze severněji položených ostrovů, přičemž překonali značné vzdálenosti Tichého oceánu. Rovněž archeologické nálezy dokazují, že kolem 10. století nebo ještě dříve se zde začaly usazovat první komunity.

Ačkoliv různé kmeny mají různé legendy a vysvětlení, jak a kým byl NZ původně osídlen, mnoho historiků tvrdí, že NZ objevil kormidelník Kupe kolem roku 800. Kupe se plavil na NZ z Hawaiki (poblíž Tahiti). Jeho žena pojmenovala NZ názvem Aotearoa, což v překladu znamená Země dlouhého bílého mraku. Další legendy hovoří o velké migraci kolem roku 1350, kdy obyvatelstvo z Hawaiki Abel Tasman : Země byla objevena holandským mořeplavcem Abelem Tasmanem v roce 1640. Pojmenoval zemi nejprve jako Staten Land, což bylo později změněno na Nieuw Zeeland, podle holandského regionu Zeeland.

Prvním Evropanem, který zde přistál a zemi prozkoumal, byl však až britský kapitán James Cook v roce 1769. Evropané ho začali osidlovat na konci 18. století. V letech 1840 až 1907 byla země britskou kolonií a dnes je většina jejích obyvatel britského původu. V roce 1840 založili britští osadníci na Severním ostrově město Wellington a Nový Zéland se stal britskou kolonií. Když bylo na Jižním ostrově roku 1861 objeveno zlato, zemi zasáhla vlna osadníků, kteří se tu pokoušeli přijít k nějakému zisku.

Válka o půdu

V 60. letech 19. století se osadníci a Maorové přeli o půdu a došlo k několika krutým válkám, v jejichž důsledku Maorové přišli o mnoho svých práv a území zděděných po předcích. Válečných konfliktů bylo mnoho a skoro všechny měly stejný průběh – většinou začal provokací Angličanů, kteří měli k dispozici větší množství zbraní a střeliva než Maoři, a končil krvavou porážkou domorodců. Po válkách zbylo na Novém Zélandu jen 37 000 Maorů.

Nezávislost

Roku 1907 se Nový Zéland stal nezávislým státem, zůstal však vázán silnými politickými a hospodářskými vazbami k Británii. Později se země více sblížila s Austrálií a dalšími státy jižního Tichomoří. Po období maorských nepokojů v 70. letech dnes znovu ožívá zájem o maorskou kulturu a tradice.

Druhá světová válka

Nejbližším sousedem NZ po Austrálii je Asie. V minulosti měli obyvatelé Zélandu obavy, že by se jejich ostrov mohl stát snadnou kořistí asijských národů. Nebezpečí bylo nejblíže za druhé světové války, kdy Japonci zahájili invazi Pacifiku. Na Nový Zéland se naštěstí nedostali. Po skončení války se země hospodářsky opírala o Velkou Británii a vojensky spoléhala na USA.

Rozvoj ekonomiky

V 60. letech, kdy vzniklé EHS víceméně uzavřelo přístup na evropský zemědělský trh, byl Nový Zéland nucen hledat nové trhy a začal se obracet na své asijské sousedy. Dalším faktorem oslabujícím evropskou tvář země byla druhá polynéská migrační vlna v šedesátých letech, hlavně z Cookových ostrovů, Tokelau, Niue a Samoa. Nyní žije v Aucklandu asi 70 000 těchto ostrovanů a Auckland je největším polynéským městem. Polynésané jsou ve městě nejnižší sociální vrstvou. Nový Zéland je dnes multirasovým a multikulturním státem. Za 130 let vývoje se z primitivní stala vyspělá kapitalistická země s vysokou životní úrovní.