Průzračná, křišťálově tmavomodrá voda, laguny s podmořskými korály, písečné pláže, kokosové palmy.
Tak takhle se dá popsat jeden z nejkrásnějších ostrovů světa. Ostrovy Fidži leží v jihozápadním Tichém oceánu asi 2 000 km od Nového Zélandu. Málokdo z nás má to štěstí zavítat na Fidži. Asi většina dá raději přednost Kanárským ostrovům nebo Malorce právě pro jejich dostupnost. Ale i když nemáte na Fidži namířeno, můžete se nechat očarovat kouzlem těchto ostrovů prostřednictvím následujících řádků.
Nasedám na londýnském Heathrow do letadla. Přes deset hodin letu na palubě britských aerolinek a budu v tropech. Příjemná představa, ale na druhou stranu si říkám, jestli jsem spíše neměl dát na radu své kolegyně a letět na „Kanáry“. Ale pozdě litovat. Letadlo se pozvolna snáší na malé letiště v Nadi. První, co mě probouzí z dlouhého letu, je příjemně teplý a značně vlhký vzduch. Teplota vody i vzduchu je něco málo pod 30 °C. Na Fidži je v podstatě celý rok léto s průměrnou teplotou 25 °C. Pokud tedy plánujete, že ostrovy navštívíte, a nevíte kdy, odpověď je snadná. Kdykoliv, protože na Fidži není rozdíl mezi lednem a červencem, hezky je tady po celý rok. Procházím pasovou kontrolou, kde se na mě usmívají úředníci v sukních, jejichž těla zdobí velké bílé květy. První, s čím se záhy každý turista setká, je uvítací ceremoniál. Skupina několika domorodců Vás za doprovodu rozličných hudebních nástrojů přivítá. Opravdu nevšední uvítání, které znepříjemňuje jen jeho komerční pojetí. Následně je totiž každý turista oslovován agenty z cestovních kanceláří, kteří neodbytně nabízející své služby. Pokud odoláte, máte vyhráno, ušetříte až 30 % z ceny za ubytování. Takové jsou provize cestovních kanceláří. Pokud se ubytujete přímo v hotelu a zaplatíte na místě, dostanete zpravidla tuto slevu. Já jsem to štěstí bohužel neměl.
Nadi je 30tisícové město, kde kromě restaurací, obchůdků se suvenýry, trhy s exotickým ovocem najdete i hinduistický chrám. Nadi a jeho přilehlé okolí jen překypuje hotely různých kategorií, které zde rostou jako houby po dešti. Většina turistů zde tráví jen svůj první den a den před odletem. Téměř každý míří na nějaký ten malý pohlednicový ostrůvek s plážemi. Viti Levu, hlavní ostrov, nenabízí takové možnosti jako malé ostrůvky.
Druhý den, hned jakmile si odpočinu, opouštím Bay View Hotel na předměstí Nadi a nasedám na autobus do přístavu. Autobus sváží zdarma ze všech hotelů turisty, kteří cestují se společností South Sea na nějaký ten ostrůvek poblíž. Spolu s dalšími asi dvaceti turisty nasedám na menší loď, která, jak se zdá, pod tíhou těžkých zavazadel stěží obstává. Houpeme se ze strany na stranu. Usedám a loď vyráží směrem na souostroví Yasawa. Můj cíl je Tavewa, poslední zastávka této plavby. Po chvíli spolu se dvěma Švédkami vstáváme ze svých míst a usedáme sice bez komfortu, ale s dobrým výhledem na palubu lodi. Každý z nás cestuje do jiného resortu. Loď pak vždy zastavuje u nějakého ostrova, aby nás pár lidí opustilo nebo abychom nabrali někoho dalšího. Zdárně doplouváme na Tavewu, jsem v cíli. Přesedáme na malý člun, který nás za 10 dolarů neodváží víc než sto metrů k pobřeží. Je to trochu drahé za ten kousíček cesty, ale co naplat, i tady se podnikání zřejmě daří.
V Coral View mne a ještě jednoho Skota srdečně vítá majitel resortu. Prohodí pár slov na uvítanou a už nám nabízí oběd. Oběd s radostí přijímám, cestou mi opravdu vyhladovělo. Pak nás majitel ubytovává v Buru. Buro je takové typické obydlí ze slámy, ve kterém žijí místní obyvatelé. Není to žádný přepych, ale originalitu to v sobě skrývá. Turistů je nás tady něco přes dvacet. Personál, který tvoří místní rodiny, se stará o fungování tohoto resortu. Je to takový rodinný podnik, kde místní personál bydlí a zároveň je součástí resortu.
Tavewa má rozlohu asi tři kilometry čtvereční. Procházka kolem dokola mi trvala dvě hodiny. Je to sice malý ostrov, ale co víc si přát. Jsem tady proto, abych si dobře odpočinul a vychutnal krásu zdejších pláží. K tomu mi zdejší ostrov náležitě postačuje. Nabízí se mi zde skvělá atmosféra, ale i poklidné relaxování na pláži. Snad jedinou nevýhodou je, že jsem trochu mimo dosah civilizace, není zde žádná restaurace, žádný obchod ani telefon.
Slyším zvuk tamtamu, jenž oznamuje večeři, a tak se všichni scházíme v jídelně. Nic si zde nemohu koupit, jsem odkázán jen na místní kuchařky, jejichž umění je mi vzdálené. Snad ti prozíravější si sem vzali nějaké zásoby, já mezi ně nepatřím. Jídlo se servíruje a já pomalu vychutnávám vcelku vydatnou stravu. Jídelníček na Fidži je směsí chutí polynéské, čínské, indické a západní kuchyně. Tradičním jídlem jsou mořské plody v kokosovém mléku, kokoda, což je ryba upravená za studena zalitá kokosovým mlékem s citrónovou šťávou, nebo pečená ryba s kořínky dalo. Po večeři následuje debata s ostatními cestovateli. Bavíme se o všem možném a k tomu většina z nás popíjí Fiji Bitter, místní pivo ve velkých 700ml lahvích. Chutná celkem obstojně, ale českému pivu se nevyrovná. Mike, majitel resortu, nám oznamuje program na druhý den. Hlasuje se, kam se pojede, a jednoznačně vyhrává pláž Modrá laguna. Každý den dělá Mike nějaký program. Jede se třeba na jeden ze sousedních ostrovů nebo na návštěvu vesnice za poznáním tamního života. Program je opravdu pestrý. Peter je tady už třetí týden, na nudu si nestěžuje a já mu v tom dávám za pravdu. Dopíjím poslední Bitter a jdu spát. Ještě před spaním si přehazuji přes sebe síť proti moskytům. Důležitá věc, jinak se budu druhý den škrábat po celém těle. Probouzím se do nádherného slunečného dne. Bubnováním tamtamy oznamují snídani. Dopíjím kávu a přesunuji se pár metrů na pláž, kde trávím celý den příjemným nicneděláním. Večer pak vyrážím na třistametrový kopec na ostrově, odkud je vidět skvělý západ slunce. Před západem se nad ostrovem slétá snad několik stovek velkých netopýrů. Pohled na ně vzbuzuje strach, a to si nedovedu představit, že je místní obyvatelé opékají a jedí. Dnes po večeři se konají závody krabů. Celé to spočívá v tom, že kdo chce závodit, zaplatí startovné za vybraného kraba. Jeho krab pak musí být první v cíli. Cena za vítězství je určená v naturáliích, tedy ve Fiji Bittru. Můj krab se vůbec nerozeběhl a skončil mezi posledními. Dneska není můj den.
Na dalších několik dnů si půjčuji šnorchl. K pozorování podmořského života v průzračné vodě bohatě postačí. Voda je zde naprosto klidná. Můžete celý den proplouvat mez korály a pozorovat nespočetné druhy mořských ryb od malých až po velké. Zahlédnout můžete i mořského hada, který není nějak zvlášť nebezpečný. Kdo má zájem, může se zúčastnit potápění do hloubky desítek metrů. Začátečníkům jsou poskytovány kurzy, kde se vše snadno naučí. Bohatost podmořského života činí z Fidži ráj pro všechny potápěče.
Další den věnuji průzkumu celého ostrova. Zjišťuji, že ostrov je obydlen pouze rodinami, které spravují tato rekreační střediska, nikým jiným. Procházka vnitrozemím představuje cestu přes těžko prostupný buš. Cestu zakončuji na druhém konci ostrova, kde se na obzoru objevuje několikasetmetrová písečná pláž jen pro mne. Na chvíli odpočívám, lehám si na prohřátý písek a jen tak vychutnávám ticho a osamění.
Druhý den je na programu rybaření. Usedáme na člun společně s několika nadšenci rybaření a s Tomem, který tuhle akci řídí. Míříme na širý oceán. Po čtvrthodině plavby nahazujeme a zkoušíme místo. Jako návnadu používáme čerstvě z písku vyhrabané kraby. Něco by tu bylo, pár drobnějších rybek, ale nic extra. Až po půlhodině vytahuji asi tak 65 cm dlouhého chňapala, tak to už je hezký úlovek.
Od Petera se dozvídám, že dnes je čtvrtek a jako každý čtvrtek bude místo večeře lovo. Původně se lovo slavilo třeba při svatbě, narození nového přírůstku nebo i při úmrtí. Takto se sešli členové rodin a společně oslavovali a popíjeli nápoj zvaný kava. Kava je nápoj připravovaný z usušených kořínků jedné odrůdy pepře. Nápoj, který vzbuzuje mírnou euforii, je dnes na Fidži národním nápojem. Slavnost lovo probíhá opravdu v duchu skvělé nálady. Na ohništi upečené pokrmy jsou pak k dispozici na švédských stolech, a tak dnes nikdo nebude o hladu. Dále koluje u stolu kava. Každý musí ještě předtím, než se napije, třikrát tlesknout a pronést hlasitě „bula bula bula“, taková je tradice. Ke konci večera probíhá Bula tanec. Tanec na brazilský způsob je svým stylem originální. Krále a královnu Bula tance vybírá přísná místní porota. Vítězům se dostává náležitého ocenění.
Jedeme na výlet do jeskyní na druhé straně ostrova. Cestou míjíme protilehlý Želví ostrov. Tady byl částečně v roce 1980 znovu natočen film Modrá laguna, kde hrál Brook Shields. Dnes je ostrov soukromým majetkem amerického milionáře Richarda Evensona. Jen pro představu, minimální šestidenní pobyt přijde na 200 tisíc korun.
Dnes nám Mike oznámil, že se zítra koná výlet na zápas místního týmu ragby. Za pár dolarů jsme byli svědky sice amatérského, ale i tak vzrušujícího sportu na vzdálenějším souostroví Mamanuca.
Odpoledne se účastním plážového volejbalu, zápas nás hostů proti místním. Je to spíš zábava a jednoznačně vyhráváme. Zbytek posledního dne pak trávím na lehátku ve stínu palem.
Na zpáteční cestu raději volím hydroplán. Pohodlně nasedám a za necelou hodinku jsem na hlavním ostrově Viti Levu. Poslední noc trávím v hotelu Nadi Bay. Ještě večer navštívím restauraci v centru Nadi, kde potkávám českého krajana. Náhoda, nebo jsme my Češi snad všude? Těžko říci. Dozvídám se, že Pavel přicestoval na Fidži z Austrálie a teď se vrací domů jako já. Na Fidži si užíval surfování u Momi Bay. Je pravda, že na Fidži nejsou všechny pláže vhodné pro surfování, ale je jich přesto dost.
Loučení se blíží a já za pár hodin odlétám domů. Ještě nakoupit nějaké suvenýry a zajít na internet. Usedám v místní kavárně, kde jsou jen dva počítače. Chci poslat zprávu, než dorazím domů. To ještě ale nevím, jak zde funguje spojení. Čekám a čekám, až se konečně objeví požadovaná stránka, ale pět minut se nic neděje. Za dalších pět minut se sice stránka objeví, ale to už ztrácím trpělivost. Pak si všímám vtipné cedulky v angličtině: „Nerozčilujte se, pokud jsou počítače pomalé, nacházíte se v časovém pásmu Fidži.“ Na Fidži se musíte chtě nechtě přizpůsobit pomalému rytmu života, ať už jste v internetové kavárně, nebo čekáte, že Vás někdo rychle obslouží v restauraci.
Fidži nabízí mnohem víc než jen čarokrásné pláže, vodní sporty, nabízí i mnohem víc než jen příjemné prostředí Pacifiku. Fidži – to je ojedinělá atmosféra, ojedinělé zážitky s příjemnými lidmi, které budete v Evropě jen těžko hledat.